Jeanne D’Angelo je ilustrátorka žijící a pracují ve Filadelfii ve státě Pensylvánie. Je ovlivněná folklorem, mytologií, magií, přírodou a popkulturními temnostmi a nesmysly a miluje přepečlivé detaily a syté barvy. Má internetovou stránku www.jeannemdangelo.com.
Foto: Alan Brown
Používáte pouze tradiční výtvarné techniky. Jak přesně vznikla obálka Trávy od Anyi Martinové?
Všechno maluju akrylo-kvašovými barvami na papír Bristol a používám tak extrémně malé štětce, že je to až k smíchu.
Obdivuju to množství detailů. Jak dlouho trvá něco takového vytvořit?
To vlastně nedokážu odhadnout. Nejdřív se musí nanést střední tón, potom se pomalu přidávají tmavší a tmavší stíny a nakonec se vrstvu po vrstvě malují výraznější místa. Je to velice pracné a časově náročné. Na mém instagramu najdete časosběrné video, kde ukazuju průběh tvorby jedné části téhle obálky, to vám trochu osvětlí, jak pracuju.
Zjevně jste si předtím, než jste se do malování obálky pustila, Trávu přečetla. Jak se vám líbila? Proč by po ní měli lidé sáhnout?
Pro mě je důležité, abych si danou věc přečetla, poslechla nebo ji zkoukla, než se ji pokusím ilustrovat. Pomáhá mi to přijít s obrazy, které ji zachycují jak doslovně, tak v přenesenějším/atmosferičtějším pojetí. Tráva je velmi osobní dílo, takže v popisech i charakterizacích obsahuje drobné detaily, které mi poskytly spoustu námětů a díky nimž se můžete do příběhu lépe vžít. Na jedné vnitřní ilustraci je zaskládaná komoda a já na ni namalovala jak předměty zmíněné v textu, tak věci, které má Anya na svém skutečném prádelníku/oltáři. Příběh vás vtáhne, vážně se mi líbí jeho nálada a tón. Nechci toho prozradit příliš, ale myslím, že se Anye opravdu povedlo propojit osobní a vnitřní život hlavní postavy se surreálným, zvolna přitvrzujícím hororovým scénářem. Tráva mi taky atmosférou hodně připomíná Bažináče, což mi nesmírně vyhovuje.
Namalovala jste taky obálku pro publikaci, která vyšla v roce 2020 u příležitosti sympozia The Outer Dark pořádaného Anyou Martinovou a Scottem Nicolayem. Znáte Anyu osobně? Plánujete nějakou další spolupráci?
Anyu znám a spolupracuje se s ní skvěle. Vlastně už jsem ilustrovala projekt Scotta Nicolaye, jeden díl ze série ilustrovaných esejí o obskurní weird fiction, a Anya se na něm podílela taky, prováděla velký, usilovný výzkum. Můžete si nás tři poslechnout, jak si o tom povídáme s Michaelem Bukowskim v panelové diskuzi na NecronomiConu 2017. Rozebíráme tam rešerše pro tenhle projekt a některé povídky, co se v něm objevily, řešíme taky spolupráci mezi spisovateli a ilustrátory obecně a já chvíli mluvím o tom, jak jsem s Anyou dělala na Trávě.
Na svém webu píšete, že se nechcete podílet na projektech, které velebí rasismus, sexismus, homofobii a transfobii. Máte s něčím takovým špatné zkušenosti?
Je pro mě součástí umělecké tvorby, že patřím do společenství určitých lidí, a snažím se dávat si pozor na tom, s kým jsem v jedné komunitě, jak se její členové chovají k ostatním a jaké umění spolu vytváříme. Obzvlášť si dávám záležet na tom, abych nedělala na věcech, které někoho mimořádně vykořisťují, nebo s lidmi a podniky, jejichž modely považuju za jasně škodlivé, i když to v kapitalismu obecně bývá složitější. O člověku, s nímž spolupracujete, nemůžete vždycky vědět všechno, nemůžete tušit, jaká to bude zkušenost, ale vždycky je nejlepší najít lidi, kteří vás ujistí, kteří přemýšlejí o tom, co dělají, a chovají se tak uctivě, že jste nadšení, že s nimi spolupracujete, a výsledek je o to lepší. To prohlášení na mých internetových stránkách je tam hlavně proto, aby odfiltrovalo lidi, s nimiž spolupracovat nechci (a kteří náhodou mají trochu soudnosti, ha), ale druhá půlka je pozitivní! Píšu tam taky, že moje díla a schopnosti jsou vždycky k dispozici zdarma, pokud je někdo využije k boji za posílení své komunity, a už jsem se podílela na několika projektech, které jsou v tomhle ohledu podle mě důležité.
Mohla byste jich pár jmenovat?
Malovala jsem bannery, vyráběla cedule, všelijaké výtvory, loga a plakáty pro organizátory a aktivisty i do loterie a prodávala jsem svá díla v rámci dobročinných akcí zaměřených na témata, která považuju za důležitá. Nechci tu říkat: „Koukejte na mě, jsem tak dobrý člověk.“ Zmiňuju to proto, že je podle mě důležité přemýšlet o tom, jaké zdroje a schopnosti můžeme nabídnout a kdo je hledá. Umělci mají spoustu důležitých schopností!
Anya sestavila k Trávě vlastní soundtrack. Poslouchala jste ho při tvorbě obálky? Preferujete u malování nějaký konkrétní druh hudby?
Anyin playlist jsem neposlouchala! Myslím, že jsem o něm ani nevěděla. Při práci obvykle poslouchám nudné podcasty nebo takové, co se u nich člověk naštve!
Díky za rozhovor a hodně štěstí se všemi současnými i budoucími projekty!