U Medusy jsme dosud publikovali výhradně autorky, které k českému čtenářstvu předtím vůbec nepronikly. Nyní připravujeme Dlouhou, temnou, chmurnou cestu Josepha S. Pulvera sr., a poprvé tak vydáme mužského autora… a taky poprvé nebudeme první, kdo ho převede do češtiny – dvě povídky už mu vyšly v překladu Milana Žáčka. Jednu z nich – „Vyrývání“ – si nyní můžete přečíst na našem webu nebo přehrát v audioverzi z dílny Binary Code. Abychom vás s autorem seznámili ještě důvěrněji, pořídili jsme s Milanem Žáčkem následující rozhovor. A protože oba muže spojuje láska k tajuplné Carcose, nemohli jsme se nezeptat i na stejnojmenné nakladatelství manželů Žáčkových a na to, co pro nás aktuálně chystá.
Foto: RT
Joseph S. Pulver sr. je bezesporu autor s výrazným, náročným stylem. Jak se ti s jeho texty pracovalo?
Ano, Joe Pulver má výrazný styl, v knihách vyčnívá a je poznat, už když čtenář nalistuje jeho povídku. Podobně osobitý styl má třeba i W. H. Pugmire, ale Pulver je navíc graficky jinde.
Jak se mi s jeho texty pracovalo? Docela dobře. Napřed jsem se obával, že to bude nějaký nepochopitelný úlet, ale když jsem se do něj vnořil a napojil se na jeho „flow“, šlo to skoro samo. Nakonec mi ta jeho bizarní básnivost zachutnala. Spíš jsem pak bojoval s autory, kteří jsou obdaření vědečtější, racionálnější myslí (a psávali třeba sci-fi) a Lovecrafta i takhle pojímali. Sem patří třeba Brian Stableford. Joe Pulver je netechnik, básník, a poslouchá skvělou hudbu, ta mi při překládání taky pomohla. Vlastně jak si tak vzpomínám, díky němu jsem objevil celý temný svět různých doom a noir jazzů, například skupinu Bohren & Der Club of Gore.
Povídky „Vyrývání“ a „Černými schodišti pod zem“ Joeu Pulverovi vyšly v antologiích S. T. Joshiho Černá křídla Cthulhu (konkrétně v prvním a třetím svazku). Vydalo je nakladatelství Laser, kde jsi vedl hororovou edici Noir. Byl to tedy tvůj nápad, pustit se do vydávání Joshiho antologií? Řekl bys, že to byl odvážný krok, nebo sis byl jejich úspěchem jistý?
Ano, nápad to byl tehdy můj. Kvůli obálce jsem si někde koupil anglický originál, přečetl ho, nadšeně zakoulel očima a nabídl ho k vydání. Odvážný krok to asi byl. Na podrobnosti si už nevzpomínám, ale v Laseru se podařilo prosadit spoustu divných věcí, od celého New Weirdu po Okultaci Lairda Barrona, takže ani s Černými křídly nebyl větší problém. První díl vyšel česky dvakrát, poprvé vlastně už před deseti lety. Ten byl úspěšný, ale jistý tímhle úspěchem jsem si samozřejmě být nemohl. Lovecraftovských antologií obecně vyšla hrstka. Myslím, že o třináct let dřív byl podobně úspěšný i výbor Cthulhu 2000 z Polarisu. Černých křídel nakonec vyšlo šest dílů a dají se vnímat jako průřez současnou angloamerickou weird fiction.
Foto: RT
Od práce pro Laser ses posléze posunul k založení nakladatelství Carcosa, které vedeš se svou ženou Tatianou. U Carcosy spolupráce s Joshim pokračuje – vydali jste výběr z jeho díla Cosi z hloubi. Část nákladu dokonce vyšla s číslovaným listem s autorovým podpisem. Můžou se Joshiho fanoušci těšit na další knihu, ať už jeho vlastní, nebo jím sestavenou antologii?
Žádný další S. T. Joshi u nás (zatím) v plánu není. Jsme s ním v kontaktu, poslal nám další své beletristické texty, třeba román Assaults of Chaos, kde vystupuje mladý Lovecraft a který je skvělý i jako pomůcka pro studenty klasické weird fiction a jejích hlavních reprezentantů, protože Joshi je v knize skoro až didakticky představuje a postupně přidává do děje. Román je to ale rozsáhlý a teď bychom chtěli mít zase období, kdy budeme vydávat víc, ale spíš kratší až středně dlouhé texty.
Joshiho antologie taky dělat nebudeme. Na trhu je ještě několik svazků Černých křídel, to podle mě stačí. Necítíme se ani na tisícistránkovou Lovecraftovu biografii, kterou napsal před několika lety. Lovecraftův odkaz ale rozvíjet chceme. Jinak těch limitek je ještě pár kousků k mání, takže kdo chce mít doma poměrně vzácný artefakt, ať neváhá a přiběhne si ho k nám obstarat).
Ještě k Joeu Pulverovi – v souvislosti s ním se mi často vybaví jméno Lairda Barrona. Ostatně už třeba anotace Dlouhé, temné, chmurné cesty zmiňuje Šedou pijavici známou z Barronova díla. Coby překladatele obou autorů se tě zeptám: je to něco podobného, jako když spolu H. P. Lovecraft a R. E. Howard sdíleli různé prvky Mýtu Cthulhu?
Myslím, že tohle přirovnání je přesné. Barron i Pulver obývají stejnou temnou fikční krajinu. Co jsem se tak díval, Joe rád přijímal Lairdovy povídky do svých antologií (například „D T“ ve sborníku A Season in Carcosa), Laird naopak napsal předmluvu k Joeově sbírce Sin & Ashes a zařadil jeho povídku do prvního svazku výběrové antologie Year’s Best Weird Fiction, kterou spolueditoval. Lairdova Šedá pijavice v tomhle smyslu může fungovat jako třeba Cthulhu nebo Azathoth, kterého si od Lovecrafta vypůjčovali jeho kolegové, čímž po špetkách utvářeli a hnětli mýtus.
Foto: RT
Pořád se pohybujeme ve vodách lovecraftovského hororu, ale k samotnému H. P. Lovecraftovi jsme se ještě nedostali. Nejdřív jsi ho překládal pro jiná nakladatelství jako Aurora či Laser, nyní ho sám vydáváš u Carcosy. Přitom se zdá, že české čtenářstvo je Lovecraftem docela nasycené. Vyplatí se ho publikovat znovu, přestože Albatros vydal jeho tvorbu v pětidílných sebraných spisech?
Lovecraft je u nás prakticky nejprodávanější titul, myslím tím oba výbory toho nejlepšího z něj: Zjevení Cthulhu a Barvu z kosmu. Musel bych se podívat na přesná čísla, ale se Strašidelnou vaginou Carltona Mellicka III se rozhodně přetahuje o první místo.
Pokud jde o naše výbory, ty fungují jinak než těch pět svazků sebraných spisů. Podle mě se tyhle dva přístupy vhodně doplňují a všude po světě jsou na trhu sebrané spisy i výbory. U sebraných spisů jsou zpočátku rané texty, kde se HPL teprve hledal, ty největší, nejikoničtější pecky jsou až ke konci a ne každý se k nim třeba prokouše. Navíc sebrané spisy překládala armáda překladatelů, v Carcose překlady všech vybraných povídek vzešly z jedné hlavy, takže jsou i stylově a věřím, že i terminologicky jednotné. Smysl to tedy rozhodně mělo a má a rádi budeme naše výbory dotiskovat. Lidé Lovecrafta pořád objevují, už je pevnou součástí popkultury, neustále rezonuje. Ale jelikož jeho díla není moc, svoje místo mají i věci, které na něj navazují a rozvíjejí ho. Ty mám osobně taky moc rád. Vydali jsme šílenou Tramvaj č. 1852 Edwarda Leeho, kde se na Lovecrafta nahlíží erotickou optikou, vydali jsme S. T. Joshiho a další věci jsou v plánu, na blízkou dobu.
Nedávno, před dvěma třemi roky, vycházelo lovecraftovin hodně, bylo i dost komiksů, objevilo se několik gamebooků, to jsem si až říkal, jestli jím čtenáři nebudou přejedení. Teď nastává trochu pauza. Nejvyšší čas ho opět začít servírovat! Já ho v různých podobách čtu skoro denně a chci s ním pořád pracovat, ze všech úhlů. Nikdy bych si nevystačil s tím, že budu pořád dokola číst jeho nepříliš rozsáhlé dílo. Mám velkou slabost pro jeho remixování.
Můžeme od náznaků přejít ke konkrétním titulům? Prozradíš, co u Carcosy aktuálně chystáte?
Zrovna včera vyšel nový román Carltona Mellicka III – a označení nový je tu na místě, protože po šňůře románů a povídek z počátků jeho tvorby jsme teď sáhli po knize, kterou napsal za covidu, a reprezentuje tudíž jeho současnou polohu (která se ale naštěstí nijak zásadně neliší od toho, co psával před deseti lety). Ta kniha se jmenuje Chlípná chapadla a je o chobotnicích, vílách, elfech a mafii. Je to temná, hororová urban fantasy protažená mixérem bizarra.
Připravujeme halloweenský román Období mlh anglického hororo-thrilleristy Paula Finche. Bude to další přírůstek do naší edice Halloweenská knihovna – po dvou románech z Ameriky a antologii povídek se dostaneme do severní Anglie v mlhou opředeném retro kousku zasazeném do roku 1974.
Nedávno jsme také podepsali další kingovský titul z pera Hanse-Åke Lilji. Naváže na svazek Stephen King – Nejen horor.
Chystáme hardcore BDSM horor NightWhere Johna Eversona a chtěli bychom pořádně rozjet edici novel Tenebrae. Do té mám vyhlédnuté hlavně postlovecraftovské a weird věci. Přesné názvy ještě neprozradím, protože nejsou podepsané smlouvy, ačkoli všechno je na spadnutí a dobrušují se poslední detaily. Mělo by jít o slavné věci z osmdesátých let i současnou produkci, hlavně ženských autorek.
Foto: RT
Co se týče postlovecraftovských autorů, rád bych zmínil Thomase Ligottiho. Vydali jste jeho první povídkovou sbírku Písně mrtvého snivce. Jak ji čtenáři přijali? Zcela sobecky doufám, že dobře, protože bych se rád dočkal dalších sbírek.
Ano, Písně mrtvého snivce dopadly dobře na to, že to byla knížka, kterou jsem chtěl vydat v podstatě za každou cenu, protože Thomas Ligotti patří k mým největším oblíbencům a chtěl jsem si jeho uvedením na český knižní trh splnit dlouholetou touhu. Pokud se nás dnes čtenáři ptají na naše plány a svěřují se se svými přáními, Ligotti je vlastně na prvním místě jejich zájmu. Zasekli jsme se jen na právech, protože agent nekomunikuje a sám Thomas Ligotti je velice těžko dosažitelný.
Nerad bych budil dojem, že se věnujete pouze lovecraftovské literatuře. Vaše produkce je rozmanitější – prezentujete i jiné polohy hororu, a navíc se vám podařilo na český trh úspěšně přivést žánr bizarro. Přiblížíš čtenářům, jaké cíle sleduje vaše ediční politika?
Ediční politika je docela jednoduchá: vydávat temné věci v co nejširším spektru, od amerického splatteru po éterickou českou dekadenci, ale neuskakovat třeba k detektivkám, sci-fi nebo kovbojkám. Chceme být jasně čitelní a myslíme si, že v úzké specializaci je síla. Takže Lovecraft, Mellick, Ligotti, Clive Barker i Růžena Jesenská – myslím, že na určité úrovni by si všichni rozuměli, protože na svět nahlížejí takovým tím zvláštním úhlem pohledu, který není vlastní realistům.
Díky za rozhovor a hodně zdaru do dalšího vydávání!
Rozhovor vedl Roman Tilcer